Betánský blog
Velikonoční výlet, 1. 4. 2013
Velikonoční výlet je už léta tradiční součástí betánského dění, a nebylo tomu jinak ani letos. Prvotní podezření na pouze 3 člennou exkurzi skalních nadšenců (Jana, Jana, Luděk) bylo rozptýleno hned zpočátku ve vlakové stanici Brno Židenice, kde se nečekaně přidali Eva s Pavlem, a těsně poté v Bílovicích nad Svitavou, kde již netrpělivě přešlapovali Pejtra a Mykl Bauerovi, vybaveni do zimy, nadšení a plni elánu, stejně jako my všichni, na které čekalo minimálně 11 km zasněžené stezky.
Už den samotný začal neskutečně krásně, sluníčko se opíralo do kopců a zahřívalo naše těla i (tolik po slunečních paprscích vyprahlé) duše. Trasa vedla mírným stoupáním kolem Melatínského potoka, pohádkově zasněženým lesem, cestou posypanou 15 cm čerstvého sněhu, přesto už částečně prošlapanou, a proto se šlo víc než dobře. Povídali jsme si, Jana s Janou přečetly zamyšlení v rámci zastavení na "křížové cestě", zasytili jsme hladové žaludky i mysl, toužící po nalezení pokladů (vlastně čokoládových vajíček, jež se ukrývaly ve sněhu, ve větvích stromů a starých pařezech - to bylo radosti, když šťastní nálezci vydolovali hrst malých vajíček, skrytých v kupce sněhu :-))
Těsně před napojením na asfaltovou silnici u zastávky "U Buku" jsme si trochu mákli neprošlapaným sněhem, zato nás pak čekalo milé překvapení ve formě nových členů výpravy - pan Hrudička na běžkách, Králík s Honzíkem a Jordánovi s Robinem. Po malé přestávce a rozhodnutí zkrátit si trasu přímo k Ořešínu, vydali jsme se po žluté skrze les k rozcestí Pod Kněží horou, kde se s námi telefonicky spojil Karel Holubář, jež právě opustil autobus v Ořešíně. Následovalo krátké zamyšlení u dalšího kříže "křížové cesty", po němž jsme se vydali necelý kilometr naproti Karlovi, a pak společně, po zelené, zamířili na jih, směr Soběšice.
Nutno podotknout, že kopec, zhruba vprostřed trasy, nás docela zahřál, dokonce jsme udělali přestávku, čekajíce na zadní voj. Opět nás provázelo sluníčko, dobrá nálada, a všichni se už nemohli dočkat cíle naší cesty. Soběšice jsme hravě dostihli a rozdělili se na pěší a autobusovou skupinu, přičemž ta pěší si dala ještě cílovou prémii po polích, krajem Panské líchy, kolem elektrárny a rovnou na Maják, kde už nás čekali Bohunka a Pepa Horští společně s dalšími, jež podnikli krátké procházky po okolí.
Hostina to byla veliká, zbaštili jsme buřtíka, k tomu salát, těstoviny, všem sbíhaly se sliny. Kromě spousty sladkých dobrot jsme se zasytili i slovem z Písma, několika chválami a zakončili modlitbami. Kdo chtěl, zůstal, kdo už musel, vyrazil na cestu domů.
Luděk Černý