Betánský blog
Kam a jak dál? (koncepce života)
Předkládám několik bodů z kázání (7. 4. 2013) o hledání koncepce nejen jako sboru, ale jako jednotlivce, který nechce životem jen tak proplouvat a ptá se. Kam jdu? Proč tam jdu? Jak tam mám dojít? Co potřebuji na cestu?
Vidění a zákon
Když není vidění, lid je bez zábran, ale šťastný je ten, kdo zachovává zákon. (Přísloví 29,18)
Viděním se nemyslí dnešním způsobem chápaná „vize“, ale jde o vidění či proroctví od Hospodina. Proroctví či zjevení Bůh posílal, aby lid obrátil k tomu, co je skutečně důležité a dobré!
Výraz bez zábran lze také přeložit takto jako "vyhazuje z kopýtka". Původní význam je vyprázdněn, rozvolněn, ztrácí obsah, smysl... Bez vidění začínám být vyprázdněný, ztrácím zábrany a nakonec jsem jako by bez obsahu a smyslu bytí.
Výraz šťastný bychom mohli také přeložit jako naplněný. Nešťastný, nenaplněný je ten, kdo je bez vidění, oproti tomu šťastný, naplněný je ten, kdo zachovává Zákon (Boží přikázání, Písma).
Vidění a zákon jsou stejně důležité! Obojí vede k naplnění života. Bez obojího se naplnění ztrácí a zůstává vyprázdněnost. Každý potřebujeme jistou vizi, vidění, kam jít, čeho si všímat, na co se zaměřit, co je prioritou pro mě, v rodině, v manželství, v zaměstnání ... Jaká je osobní koncepce života? Jakými podněty porostu v poznání Boha? Jaké kroky je třeba udělat, aby se zlepšil můj rodinný život? Jaké podněty potřebuji? Nemám-li nic, hrozí prázdnota a úpadek! Bible pojmy „vidění a zákon“ vidí neodlučitelné!
Při hledání koncepce – vidění hrozí, že najdeme jen pouhé vidění vlastního srdce!
Toto praví Hospodin zástupů: „Neposlouchejte slova proroků, kteří vám prorokují, obluzují vás přeludy, ohlašují vám vidění svých srdcí, a ne to, co vyšlo z úst Hospodinových.“ (Jeremiáš 23,16)
Hledání koncepce, směru v životě musí vycházet z toho, co vychází z Hospodinových úst nikoli jen z našeho vlastního srdce. Dnes je v kurzu jít za hlasem svého srdce. Problém je, že vlastní srdce nás mnohdy vede k tomu, co se nám jeví jako úžasné a zároveň nás ničí, naplňuje nás a zároveň vyprazdňuje – je to něco, co nás vede do bludného kruhu. Srdce se může stát nebezpečným otrokářem!
Bůh zjevuje, člověk objevuje
Dám ti prozíravost, ukážu ti cestu, kterou půjdeš, budu ti radit, spočine na tobě mé oko. (Žalm 32:8)
Jde o zaslíbení, kterého se může držet každý, kdo o ně stojí! Jsou momenty, kdy nám nikdo moc neporadí! Nebo je i dobře, aby neradil a my si to sami objevili, prokousali se trpkým jablkem. Modlitba, vnímavost, prosby o zjevení je to pravé, co někdy potřebujeme. Je spousta klíčových věcí v životě, na které nejsou recepty! Jedině pravdivé volání k Bohu a hluboké naslouchání je pak nejlepší volba. Je to Bůh, který nám může ukázat koncepci, vidění. Není to tak, že my si ji prostě najdeme! Nebo snad byl nějaký prorok, který by si řekl, půjdu a začnu prorokovat? Každý prorok prožil povolání do služby vidoucího. Je to Bůh, který zjevuje a až pak člověk, který objevuje.
Prozíravost a rozhodnost, odvaha k činu
Jen buď rozhodný a velmi udatný, bedlivě plň vše, co je v zákoně, který ti přikázal Mojžíš, můj služebník. Neodchyluj se od něho napravo ani nalevo; tak budeš jednat prozíravě všude, kam půjdeš. Kniha tohoto zákona ať se nevzdálí od tvých úst. Rozjímej nad ním ve dne v noci, abys mohl bedlivě plnit vše, co je v něm zapsáno. Potom tě bude na tvé cestě provázet zdar, potom budeš jednat prozíravě. (Jozue 1,7-8)
1. Koncepce má smysl jen tehdy, když nechybí rozhodnost, odvaha k činu. Kolik skvělých nápadů a inovací skončilo zapadnuté v prachu? Kolik předsevzetí jsme nedodrželi? Kolik úžasných projektů a služeb v církvi a ve společnosti skončilo jen na papíře? Koncepce si žádá odvahu a rozhodnost, sama o sobě k ničemu není!
2. Prozíravost (náleží Bohu, ale my se jí máme učit) a Zákon spolu úzce souvisí (viz text z knihy Jozue). Pokud chceme být prozíraví, musíme dobře znát Boží principy života! Jak chceme žít dobrý život, když nevíme, co je to dobro. Jak chceme, aby za námi zůstávaly dobré věci, výsledky, když nerozpoznám dobré od špatného rozhodnutí? Znalost Písma, Božích zákonů je klíčová pro prozíravost našich kroků! (V rodině, v zaměstnání, ve výchově, v manželství, v určení priorit, trávení volného času, investování peněz ...)
Jakou cenu jsem ochoten dát?
Chce-li někdo z vás stavět věž, což si napřed nesedne a nespočítá náklad, má-li dost na dokončení stavby? Jinak – až položí základ a nebude moci dokončit – vysmějí se mu všichni, kteří to uvidí. To je ten člověk,‘ řeknou, ‚který začal stavět, ale nemohl dokončit. Nebo má-li nějaký král táhnout do boje, aby se střetl s jiným králem, což nezasedne nejprve k poradě, zda se může s deseti tisíci postavit tomu, kdo proti němu táhne s dvaceti tisíci? Nemůže-li, vyšle poselstvo, dokud je jeho protivník ještě daleko, a žádá o podmínky míru. Tak ani žádný z vás, kdo se nerozloučí se vším, co má, nemůže být mým učedníkem. (Lukáš 14,28-33)
1. Ježíš Kristus to říká v souvislosti s rozhodnutím – následovat ho. Ale princip je jasný: Nejdřív si uvědom, co tě to bude stát a podle toho se pak rozhoduj! Pečení holubi do úst sami nelétají; samo všechno jen destruuje; Církev vždy rostla pod tlakem (okolnosti) nebo stojící na modlitbách, půstu, službě, obětech ... když šla úzkou cestou. Žádná koncepce bez ochoty zaplatit nemá smysl! Proto většina novoročních předsevzetí, což jsou takové malé koncepce, krachují. Protože u toho není obětavost, nasazení, rozhodnutí s vědomím, co mě to bude stát! Je to spíš vyslovení přání.
2. Pokud chceme něco budovat, bude nás to něco stát! Nejdřív si spočítejme, jestli to do toho chceme dát a pak se rozhodněme. Za postup vpřed musíme platit cenu! Pokud jsme někdy byli na dražbě, víme, že dokud je cena nízká, každý je ochoten zaplatit a přihodit ještě víc. Čím více cena stoupá, tím ubývá ochotných zaplatit cenu. V určitou chvíli je jen jeden člověk ochoten zaplatit nejvyšší cenu. Ten ale získá to, co si ostatní jen přáli. Stejně je tomu i v životě sboru či jednotlivců.
Za jakou oběť mi v životě stojí Ježíš Kristus? Jakou cenu jsem ochoten dát? To je klíčové pro koncepci sboru i mého vlastního života! Od toho se všechno ostatní odvíjí!
Petr Dvořáček