Betánský blog
Ohlédnutí za létem: Rodinná dovolená Betanie
Od 5. do 12.srpna probíhala na horské chatě Antarik uprostřed beskydských kopců rodinná dovolená Betanie. Pro mnohé z nás šlo o první sborovou dovolenou, které jsme se kdy zúčastnili. Nevěděli jsme často, co přesně od ní očekávat. Ty, kdo z různých důvodů jet nemohli, možná napadá mnoho otázek, jaké to tam bylo. Ti, kdo si užívali společné zážitky na Antariku, zase třeba přemýšlejí, jak sborová dovolená zapůsobila na ostatní účastníky. Tentokrát se s námi podělí o svůj pohled Míša Kramolišová a Klára Helánová.Druhý srpnový týden se uskutečnila asi oficiálně první sborová dovolená. Účast nakonec byla hojná. Zřejmě nás všechny nalákala panenská příroda v okolí horské chaty Antarik, ve které jsme byli ubytovaní. Když jsme při příjezdu minuli poslední vesnici a nadále pouze stoupali po lesní cestě, na které by se vyřádilo nejedno terénní auto, vypadalo to, že jsme se ocitli na konci světa. Konec světa to nebyl, ale konec republiky určitě. Když už jsme začali přemýšlet, zda jedeme skutečně správně, objevil se před námi nádherný výhled na okolní lesy. A tento výhled jsme si mohli vychutnávat po celý týden. Přálo nám k tomu jak počasí, tak i umístění samotné horské chaty. Aktivnější jedinci se vydali hned druhý den prozkoumávat blízké či vzdálenější okolí, jiným stačilo strávit krásný letní den koupáním v místním bazénu. Díky plné penzi jsme nemuseli řešit jak zásobování, tak ani špinavé nádobí a mohli si tak dovolenou plně vychutnat.
A abychom nesytili jen žaludky, byly pro nás připravené různé programy. Pro děti přes den a na dobrou noc a starším ročníkům patřily večery, které dle mého názoru stály za to. Byla jsem vděčná za povídání manželů Rausových na téma rodina, ale také za program manželů Horských na téma odpuštění.
Cenné pro mě byly i rozhovory. Díky nim jsem mohla některé lidi poznat zase o něco víc. Doufala jsem, že sborová dovolená by snad mohla pomoci situaci, ve které se Betanie už nějakou dobu nachází. Nemyslím si, že by tento týden vyřešil vše, věřím ale, že snad alespoň malým krůčkem přispěl k lepším zítřkům.
Doufám, že si za nějaký čas nebudu z dovolené pamatovat jen nevolnosti, které jsme si ještě týden po dovolené předávali jako štafetu…
Míša Kramolišová
Rodinná dovolená Betanie se snad nemohla odehrát na krásnějším místě, než je Valašsko, kde se pasou ovečky, pečou tam úžasné frgály a tmavé kopce Beskyd se dotýkají nebe. Cesta k horské chatě na hřebeni byla dobrodružně rozbitá, ale bohatě stála za překrásný výhled na protější kopce, který se nám nabízel z prosklené jídelny, terasy nebo z velikých dřevěných lehátek pod ní, která jsme si rychle zvykli používat k odpočinku a jen jsme litovali, že si je i s výhledem nemůžeme odvézt domů.Chata navíc přímo vybízela k pěšímu objevování okolí, oblíbenou se stala zejména dvoukilometrová cesta po hřebeni mezi pasoucími se krávami k folklórně pojaté kapličce, od které jsme díky vstřícnosti místních měli i klíče, takže jsme se mohli podívat dovnitř. Dobrodružnější povahy se vydávaly i dál a absolvovaly například strmý výšlap k rozhledně na Čubově kopci, nebo objevovaly místní krásy na kole či v běhu. Mohli jsme se i seznámit s výhledem na svět z koňského hřbetu.
Krásná příroda nám tak poskytla velmi příjemné prostředí k duševnímu odpočinku kombinovanému s mírnou (u někoho větší) tělesnou námahou. Duchovní spočinutí zajistily společné modlitby pro ranní ptáčata, která se zvládla vypravit z pokoje ještě před snídaní, a večerní programy pro ty, kdo se nesvalili do postele hned po večeři. Za tyto večerní programy jsme byli velmi vděční Pavlu Rausovi a manželům Horským, byly dobře připravené a zabývaly se tématy, která jsou v duchovním životě většiny z nás velmi aktuální. Nechyběl ani večer chval s Pejtrou a Františkem.
Děti si mohly hrát vevnitř v připravené herně i venku, kde byl (v prvních slunečných dnech velmi využívaný) malý bazén. Na několik dopolední pro ně byl připravený program, aby si mohli alespoň trochu odpočinout i rodiče, a každý večer je s písničkami a maňáskem ukládal Večerníček P.D.
Velmi příjemný byl i závěrečný táborák zpestřený vzpomínkami bratra Hrudičky. Všichni jsme byli velmi vděční za společně strávený čas, možnost blíže se poznat nebo strávit více času s těmi, které už známe. Navzdory místy ne úplně příznivému počasí a četným bacilům, kterým jsme museli vzdorovat, byla společná dovolená dobře stráveným časem.
Klára Helánová
PS: Jestli máte k dospozici fotografie z rodinné dovolené, ozvěte se prosím Králíkovi.