Betánský blog
Poslání Betanie
Více jak půlroční proces směrování Betanie a hledání Božího povolání pro nás jako společenství vyústil v pojmenování našich hodnot, poslání, sloganu a vize. Toto jsme od začátku vnímali jako hledání Božího povolání nás jako celého sboru. Jde o částečné překopání základů budovy, částečná změna dispozic, výměna oken; proběhla rekonstrukce atd.
Hodnoty reprezentují určité hranice, břehy, patníky u silnice, která vede k našemu cíli. Cílem naší cesty je naplnit poslání. Poslání je tedy něco, k čemu vnímáme Boží volání. Je to něco na konci cesty. Slogan je něčím podél cesty, co nám připomíná, jakou cestou jedu, kam mířím a o co na této cestě jde. Vize, kterou jsme zformulovali na podzimním víkendu Betanie je pak takovou nejbližší zastávkou na cestě ke konečnému cíli. Je to něco na dosah, na dohled. Je to ukazatel, který nám napoví, jestli ještě jedeme po naší vytýčené cestě či nikoli.
Toto je první ze série čtyř textů, ve kterých se postupně pokusíme do výše zmíněných pojmů ponořit a vysvětlit, oč nám v Betanii jde. Vycházíme přitom ze série kázání, které proběhly na konci roku 2013.
Poslání Betanie zní:
Jsme Bohu vděční a proto chceme srozumitelným způsobem a skrze pravdivý život přinášet dobrou zprávu o Ježíši Kristu a pomáhat lidem k vnitřní proměně a růstu.
Projděme si ho po jednotlivých částech.
Jsme Bohu vděční
Proč jsme vůbec církví? Protože jsme vděční! Poznali jsme na vlastní kůži že:
... Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jste spaseni! Spolu s ním nás vzkřísil a spolu s ním uvedl na nebeský trůn v Kristu Ježíši, aby se nadcházejícím věkům prokázalo, jak nesmírné bohatství milosti je v jeho dobrotě k nám v Kristu Ježíši. (Efezským 2,4-7)Toto jsme uviděli, zažili jako realitu! Nechceme být církví, protože je to skvělá organizace, protože má výbornou historii,… chceme být církví a hlásíme se k ní, protože ještě věříme a zažíváme, že Pán církve je takový, jak o něm čteme! Jsme Mu vděční!
Nevěříme Bohu, protože nám někdo „zblbnul“ hlavu, byli jsme v tom „jen“ vychováni, nebo protože je to pohodlné. Nejde nám o to se schovat za náboženská hesla a mít odpovědi na klíčové otázky života… Ale protože jsme zažili Jeho neskutečnou milost, která nás dojímá a naplňuje prázdná místa naší duše! Jsme Mu vděční!
Nepřinášíme dobrou zprávu o Ježíši Kristu lidem, protože je potřebujeme přesvědčit a zmanipulovat, nebo protože si tím kupujeme čisté svědomí, protože z toho máme nějaký osobní profit (minimálně je získáme pro svou myšlenku). Ne! Nýbrž proto, že jsme zažili to dobré, co to přineslo do našeho osobního života! Jsme Mu vděční!
… a proto chceme srozumitelným způsobem a skrze pravdivý život přinášet dobrou zprávu o Ježíši Kristu…
Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku. (Matouš 28,19)Toto je text největšího poslání, které církev má na tomto světě. O co jde v textu? Ježíš posílá učedníky k ostatním lidem. Církev zde není sama pro sebe, ani nemá zatuhnout ve vyjetých a pro ni mnohdy bezpečných kolejích. Církev je společenství vyslaných na cestu. Nejsme zde pro to, abychom měli hezký sbor, církvičku, jsme zde pro lidi „bez poznání Boha“ (nezapomínaje na péči sami o sebe). Chceme vzít slova Ježíše Krista vážně, protože bereme Jeho samého vážně. Jeho slovo pro nás něco znamená, vážíme si ho a chceme podle něj jednat. Znát jeho slova, souhlasit s nimi je málo, učíme se podle nich žít.
Aby se však zpráva o něm dostala k srdci lidí, musí být přinášena srozumitelně. Respektujeme lidské potřeby a možnosti stejně, jak věříme, že to dělá sám Bůh. Dobrá zpráva pro adresáta to bude až v momentu, kdy ji za dobrou označí adresát, proto chceme být otevřeni lidem.
Usilujeme o pravdivý život před Bohem. Nemáme za to, že účel světí prostředky. Jsme si vědomi svého nedokonalého způsobu života a toho, že plně pravdivě před Bohem a lidmi žít nedokážeme. Usilujeme o to však a vážíme si toho a jsme Bohu vděčni, když se to alespoň částečně děje.
… pomáhat lidem k vnitřní proměně a růstu.
A za to se modlím, aby se vaše láska ještě víc a více rozhojňovala a s ní i poznání a hluboká vnímavost; abyste rozpoznali, na čem záleží, a byli ryzí a bezúhonní pro den Kristův, plní ovoce spravedlnosti, které z moci Ježíše Krista roste k slávě a chvále Boží. (Filipským 1,9-11)
A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé. (Římanům 12,2)I rostlina potřebuje ke zdravému růstu (proměně) prostor! Proměna směrem k tomu dobrému se děje jen v bezpečném a svobodném prostředí. Chceme být církví otevřenou, neboť ta naslouchá, učí se, hledá, roste a proměňuje se, pěstuje kulturu svobody, přijetí i zdravého usměrnění. Otevřenost chápeme jako předpoklad proměny a růstu. Učíme se být otevření a vnímaví na potřeby druhých. Naše úsilí věnujeme tomu, co skutečně vytváří prostor pro lidský posun a růst.
Já jsem zasadil, Apollos zaléval, ale Bůh dal vzrůst; a tak nic neznamená ten, kdo sází, ani kdo zalévá, nýbrž Bůh, který dává vzrůst. (1. Korinstkým 3,6-7)
Nezáleží tedy na tom, kdo chce, ani na tom, kdo se namáhá, ale na Bohu, který se smilovává. (Římanům 9,16)Proměnu a růst v rovině propojené s duchovní působí jedině Bůh sám! Toho jsme si vědomí, proto prosíme o Jeho proměnu a růst, pomoc, vedení, zázraky v naší duši, životě, návycích. Budeme pro to dělat, co můžeme, budeme sázet, budeme okopávat, zalévat, pohnojíme… ale růst ten náleží jedině Bohu!
Uctívat, chválit, děkovat, vyznávat Boha, mít bázeň Boží, pokořit se před ním, litovat svých hříchů, přijmout jeho milost. To vše je o vztahu: já a Bůh. A to je málo! Je třeba ještě také „být pro druhé“. Jako Ježíš byl pro nás. Pomáhat druhým, jako nám pomohl Ježíš. Až Lidé kolem mě jsou konečnou stanicí evangelia, dobré zprávy, která je mocí Boží ke spasení, k proměně a růstu do skutečného života! Křesťanství se zpronevěřuje, kdykoli žije jen vertikálou, nakolik to vypadá zbožně! Jinak řečeno: Kříž Ježíše Krista má vertikálu a stejně tak horizontálu. K proměně a růstu do Boží podoby potřebuji paradoxně bližního.
Petr Dvořáček