Betánský blog
Požehnání a prokletí
V tomto článku bych se rád vrátil k tématům, kterých jsme se dotkli v uplynulých kázáních v rámci seriálu „Mantinely“ a sice k požehnání a prokletí. Snahou je vytáhnout to nejdůležitější z těchto témat, protože každé z nich v dějinách církve vydalo možná na nejednu přeplněnou knihovnu. Budu se tedy řídit slovy moudrého Šalamouna: Spisování mnoha knih nebere konce a mnohé hloubání unaví tělo.Požehnání
Požehnání, hebrejsky beraka znamená obecně udělení dobra či dobrořečení. Ve Starém zákoně zpravidla materiálního charakteru (Dt 28; 11,26; Př 10,20; Za 8,12). Témata spojená s požehnání ve Starém zákoně jsou například potomci, války, úroda či ochrana (Nu 6,24). Můžeme říct, že ve starozákonní řeči mít požehnání znamená mít úspěch. Bůh je ochoten žehnat svým věrným, kteří jsou poslušni jeho Zákona. V momentě, kdy by s tím však člověk chtěl kalkulovat a nějakým způsobem si strhnout „štěstí“ a úspěch svým chováním, nefunguje to. Ve chvíli, kdy by to chtěl člověk zautomatizovat, Bůh to nedovolí. To nás učí biblická postava Joba, který i přes to, že byl bezúhonný, přímý, bál se Boha a vystříhal se zlého (Job 1,1), postihly ho ty největší bolesti života jako je například smrt vlastních dětí. Jakýkoli automatismus nebo přímá úměra mezi naší poslušností a Božím požehnáním není možná v textu Starého zákona, ačkoli tato souvislost do jisté míry platí.V Novém zákoně získává termín požehnání mnohem více abstraktní či duchovní obsah oproti starozákonním textům (tam je to vyhraná válka, zplozený syn či obsypaný strom fíků). Blahoslavení jsou podle slov Ježíše Krista v Kázání na hoře (Mt 5) chudí v duchu, ti, kdo pláčou, tiší, hladovějící po spravedlnosti, milosrdní, čistého srdce a můžeme říct, že požehnání je v tom, že jejich je nebeské království, oni dostanou zemi za dědictví, to oni budou nasyceni spravedlností, dojdou milosrdenství nebo uzří Boha. Z tohoto textu je jasné, že požehnání se také projeví až jednou při návratu Ježíše Krista a příchodu Božího království v plnosti. Stále platí teologický úzus: „už ano a ještě ne“. Už se požehnání projevuje prakticky v životě a ještě stále se plně neprojevuje. Je to ve stálém napětí a zůstane až do konce věků tohoto světa. Nelze tedy říct, že požehnání se musí projevit úspěchem v rovině zdraví, natož, že si jej můžeme nárokovat v Boží autoritě. Vždyť sám apoštol Pavel byl nemocen a ve 2Tm 4,20 čteme o nemocném Trofimovi nebo ve Fp 2,25 si Pavel dělá starost o Epafrodita a je vidět, jak je rád, že nezemřel. Podobně ani v rovině majetku se požehnání nemusí vůbec projevit. V Jk 2,5 čteme: Poslyšte, moji milovaní bratří: Cožpak Bůh nevyvolil chudáky tohoto světa, aby byli bohatí ve víře a stali se dědici království, jež zaslíbil těm, kdo ho milují? Na jiném místě čteme Ježíšova slova: Hledejte nejdřív Boží království a všechno ostatní vám bude dáno nebo vezmi svůj kříž a následuj mě.
Prokletí
Pro prokletí se používá v Novém zákoně termín anathema na několika málo místech. Prokletí mají být ti, kdo káží jiné evangelium a nemilují Ježíše Krista (1K 16,22; Ga 1,8n). Také sám apoštol Pavel v Ř 9,3 píše: Přál bych si sám být proklet a odloučen od Krista... Z těchto textů jasně vyznívá, že podstata prokletí tkví v oddělení od Ježíše Krista. Můžeme říct, že prokletí je věc celku – nejde být prokletý jen částečně a zároveň být i trochu požehnaným. Z toho vyvozuji i závěr, že nelze patřit Ježíši Kristu a zároveň nést v životě nějaké prokletí. Kletba není v Písmu malá částečka života, ale zásadní určení existence člověka!Všem nám přeji požehnání od Hospodina pro toto nelehké období Betanie, kdy víc než jindy potřebujeme Boží přítomnost a působení uprostřed nás všech. Prosme o ně, pokořme se jako jednotlivci i jako celý sbor, s nadějí vzhlížejme k Bohu, odkud nám jedině a jistě přijde pomoc, pokusme se odhlédnout od nás samých, abychom zahlédli našeho vzkříšeného Pána.
Petr Dvořáček