Betánský blog
Živoucí církev I. - kristovský styl života
V rámci seriálu kázání „Živoucí církev“ pořádáme také čtvrteční podvečery, kde spolu mluvíme o stejných tématech. Smyslem tohoto seriálu je znovu objevování života, který je veden Ježíšem Kristem. Života, který vnímá církev více jako organismus než organizaci. Celý seriál se zabývá tématy jako Ježíš dnes, Duch svatý, životní styl církve, Církev jako živý organismus, Vedení k Bohu.
V tomto dílu se zaměříme na tři základní věci: filosofický kontext dnešní doby, ve které žije církev; růst církví dnes; dnešní falešné vzorce církve. Půjde zde o trochu uhlazené pracovní poznámky, proto prosím omluvte nedokonalost textu.
1. Filosofický kontext
Posun společnosti od moderního k postmodernímu a od postmoderního, jak někteří pojmenovávají, k trans modernímu.
Základní důrazy „moderního“ a „postmoderního myšlení“:
| Moderna | Postmoderna |
| logika, porozumění | prožitek |
| znalost skutečnosti, pevně daných pravd | vztahy |
| objektivita, na mě nezávislá | subjektivita, na mě závislá |
| věda | zážitek |
| rozum, myšlení | prožitek, emoce |
| jedna možnost | tolerance |
| kolektivně | individuálně |
Modernistický přístup říká: slyš a uvěř v to a to, dej si život do pořádku a přidej se k církvi a Bohu (klíčová slova jsou „odpověď, autorita“ – jde o názory).
Postmodernistický přístup říká: učiň zkušenost, přidej se k nám, poznávej Krista, uvěř a pomoz druhým učinit zkušenost .... (klíčová slova jsou „objevování, vztahy“ – jde o srdce).
Církev na tyto rychlé změny nedokáže moc reagovat, dostává se tak do mnohých nepochopení vůči světu i světa vůči ní. A tak se drží toho, co přece vždy fungovalo. Naše zděděné výrazy, způsoby myšlení, mluvení, jednání v církvi najednou nedokáže vyjádřit adekvátně to, co pro nás Bůh znamená.
Mnozí se neustále snažíme nacházet souvislost mezi vírou v Boha, tím, jak to v církvi funguje a reálným životem. Kdykoli apologeticky argumentujeme, ale u posluchače jako by to vůbec nebodovalo. Věříme, že Bůh naplňuje náš život, ale cítíme se vyprahlí a vyčerpaní, jak říkáme: náročností doby. Věříme, že Bůh buduje vztahy a jsme více a více svědky rozvodů nebo rozbitých vztahů a to i přímo v církvi. Děláme spoustu evangelizačních akcí, stojí nás toho mnoho sil a peněz, ale rosteme šnečím tempem. A mohli bychom ve výčtu pokračovat.
Ty stejné fráze, důrazy, opakované výzvy, zdokonalované metody atd...Jsme vyčerpaní s velmi malým efektem! Vystačíme si s tím, budeme-li přidávat stále více a více toho samého? (více akcí, více evangelizace, více společných akcí, více propracovaný systém struktury sboru a procesů uvnitř)
Proč si lidé raději koupí knížku s titulem: pomoz si sám. Jak dosáhnout štěstí v životě? Nová energie ...? Protože s církví nemají zkušenost, že by jim něco takového mohla dát!
2. Růst církví dnes
V r. 100 n. l. se odhaduje, že bylo na světě kolem 25 000 křesťanů. Kolem roku 310 n. l. před nástupem Konstantina (kdy začalo být křesťanství státním náboženstvím) se odhaduje na 20 mil. křesťanů po světě. Jak se to stane ? Ze sektičky je zde největší hybná síla Římské říše? Právě proto, že bylo křesťanství tak hybnou silou, učinil z něj Konstantin státní náboženství, aby udržel římskou říši v celku.
Jak to, že církev v prvních století nebo v Číně tak obrovsky rostla nebo roste? V Číně bylo kolem roku 1950 po popravách a zavření pastorů a vedoucích do pracovních táborů kolem 700 tis. křesťanů a dnes je tam kolem 100 mil. následovníků Ježíše Krista. V ČR naproti tomu statistika ukazuje, že pokud církve porostou stejným tempem jako dosud, dojde nového poznání Boha 1% obyvatel ČR za 175 let. Co můžeme dělat jinak a proč to neděláme? Je to věc Boží a my děláme všechno dobře?
Vynechám-li model církve, která je „udržbářská“ (stačí, když všechno funguje, jako dřív; nové otázky si neklademe a nové potřeby nevidíme):
a/ Růstové hnutí. (konec 20 st. až dodnes)
Toto hnutí se svými důrazy na atraktivitu přivádělo v posledních desetiletí nové lidi, ale časem se z něj stává spíše sbor, který přiláká jiné křesťany.
- Atraktivní přístup vychází z toho přiblížit se dnešnímu člověku, ale je zde nebezpečí , kterému podléháme, že medium se stává poselstvím – pohodlí, výhodnost, jistoty, bezpečí = konzum! Příchozí pak nabývá dojmu, že je v pořádku, když si vybere programy a řečníky, kteří ho zajímají, a má dojem, že tím poroste. Z křesťanství se stává konzum duchovního produktu.
- Vše se točí kolem růstu, jak poroste sbor, vše je zaměřeno na akce, atraktivitu, propracovanou organizační strukturu, programy, systémy... Výsledkem je pouhé přetahování jiných věřících. Ježíš nás neposlal zakládat a být super „cool“ filiálkami církve, ale poslal nás do ztraceného světa bez evangelia. Kde neuvěří noví lidé, tam církev neplní své poslání!
- Pokud budeme usilovat o více téhož nepůjdeme vpřed – to je už dnes jasné. Rozpumpujeme nové programy, svižnou hudbu, vylepšíme audiovizuální efekty... Zde jsme už zacyklení, nedokážeme jít vpřed, jen se točíme a vylepšujeme.
b/ Misijní hnutí (posledních 10 - 15 let)
| Apoštolský přístup | křesťanstvo (r. 313 – dnes) | Misijní/apoštolský čas (dnes – zítra) | |
| místo shromažďování: | Budovy neexistují, tajná místa, pronásledování | budova je klíčová pro prožitek církve | zříká se potřeby budovy |
| vedení: | patero služebností Ef 4 | institučně pověřené duchovenstvo; především fungující v modu pastýř/učitel | průkopnický a inovativní způsoby, patero služebností, neinstituční přístup |
| organizační struktury: | decentralizované, domácí církve zdola | institučně-hierarchické, seshora dolů | decentralizované hnutí zdola |
| svátosti: | VP – společné jídlo posvěcené modlitbou a zvěstí evangelia, křtít může každý | 7 svátostí skrze něž se vlévá milost do života hříšníka – plně v rukou církve jako instituce | posvěcuje a ritualizuje nové symboly a události, VP, křest koná každý |
| postavení ve společnosti: | na okraji, v podzemí | zásadní role ve společnosti, politice, panování | na okraji společnosti a kultury, vysoké postavení ničí církev |
| misie: | misijní a inkarnační církev vysílá | přetahovací, zvací, oslovuje jen ty „své“ | misijní, inkarnační, vysílající |
(podle A. Hirsche)
Také ve své struktuře se misijní hnutí (kristovský styl života) odlišuje od tradičního pojetí. Instituční struktura stojí na vnějším velení a ovládání; jde o systém pyramidy. Na vrcholu je nejvyšší vedoucí a dole jsou pěšáci. Jde o hierarchickou strukturu. Oproti tomu organická struktura je podobná struktuře buněk. Vychází z vnitřní DNA. Vždy jsou na sebe vázáni jen dva vedoucí, kteří za sebou mají další a ti zase další. Každý vedoucí má kolem sebe skupinu lidí (buňku), z nichž někteří mají zase svoji skupinu lidí. Instituční struktura je těžkopádná; je orientovaná na stabilitu tedy na sebe; jakákoli hereze, konflikt = poničí velké množství lidí (celý sbor). Organická struktura je flexibilní, protože má vysokou míru nezávislosti, je namířená na růst a rozvoj ne na sebe; hereze, konflikty poničí max. jednu, dvě buňky.Ukazuje se, když se podíváme na Čínu, kde církev roste obrovským způsobem a kde struktura je dána prostředím pronásledování, a tedy je organická, že právě tato struktura je funkční, jednoduchá, pružná a nastavená k růstu. Je jasné, že to není jediný důvod růstu církve v Číně. Jistě pronásledování, žhavá láska, oddanost, obětavost tamějších křesťanů a práce Ducha svatého je to klíčové.
3. Dnešní falešné vzorce církve:
Jde spíše o inspiraci k přemýšlení než o nějaký výčet. Také nejde o kritiku dnešních sborů, ale spíš o snahu hledat kristovský styl života.
3.1. Zvát
Mnohé sbory jsou dnes nastaveny na zvaní lidí. Pořádáme mnoho akcí a zveme lidi. Otázkou ale je, proč by lidé dnes měli přijít? Proč by měli přijít na koncert, jehož kvalita se zdaleka neblíží jeho oblíbené kapele např. Kryštof? Jsme tak lákaví, aby to někoho přimělo k návštěvě naší sborové akce? Máme být? Můžeme trumfnout dnešní nabídku doby? Proč by lidé měli věřit další reklamě? V Písmu nevidíme, že by Ježíš vedl učedníky k tomu, aby zvali okolí na jejich kázání (L 10, Mt 28,19; Sk 1,8). Jediný, kdo zve je sám Ježíš (Mt 11, 28nn), nikoli učedníci.
3.2. Bůh je Bohem řádu
Zmatek, ne utříděnost, nesystematičnost, bez vždy platných pravidel - v jisté zdravé míře je projevem zdravého života. Každý strom je trochu jiný, každý lístek na stromě je jiného tvaru, na louce najdete mnoho zetlelého listí a přesto je v létě tak nádherná a sálá životem. K životu patří jistá míra neupravenosti, ne utříděností, chaosu. Je třeba tuto míru udržovat ve zdravé míře jako závodník na plachetnici musí udržet loďku na pokraji převrácení, protože tak pluje nejrychleji. Pokud to přežene, spadne do vody, pokud má loďka velkou stabilitu, sotva pluje.Misijní znamená riskantní! Vytvářet ne-bezpečné prostředí, vycházet mimo zónu komfortu. L12,29-34.
3.3. Co je to evangelium? Jak zní evangelium?
Mnohé z nás napadne hned to, že Ježíš zemřel za naše hříchy. Tím nás smířil s Bohem. Když činíme pokání a obracíme se k Bohu, přijímáme věčný život (J 3,16). Je však toto evangelium?
Chceme, aby lidé uvěřili v tuto informaci? Proč by to dělali? Věčný život je nezajímá, pokud nejsou ohroženi smrtí (nemoc) a pocity viny se už naučili zpracovávat. Uvěří snad, protože k této informaci se záhadně pojí Boží působení? Je tato větička, tyto informace něčím jako zaříkávadlem, magickou formulkou? Při nejmenším bych řekl, že to je věc Boží, jeho způsob jednání a jeho jisté tajemství. Nemáme my ale být solí a světlem? A je sůl nebo světlo informace, zpráva, věta? Jistě ne!
Kolik lidí nám dnes řekne ve svém svědectví, že uvěřili, protože slyšeli evangelium ve smyslu té jedné, dvou vět? Lidé mluví o víkendu s křesťany, o vztazích, o zážitku na modlitbě, o tom, co jim najednou došlo a spojilo se to atd… Svědecký kristovský styl života není o jedné větě – pusťme to z hlavy!
Ř 11,36: Vždyť z něho a skrze něho a pro něho je všecko! Evangelium se děje, když lidé zakoušejí Boží lásku, dává jim to smysl a cíl života, objevují zdroj orientace v životě to všechno tváří tvář nespravedlnosti, chudobě, nemocem a dennodenním starostem. Dává jim zažít přijetí, společenství, spravedlnost, odpuštění, lásku všem bez rozdílu. Inspiruje je a přináší nové výzvy a naplnění. A když se takto evangelium děje, pak začínám rozumět výroku ap. Pavla, že evangelium je moc Boží (Ř 1,16).
3.4. Souhlas nebo vydanost – respekt a pochopení nebo konfrontace – Boží dary nebo nároky – obrácení jako cíl nebo start
Souhlas nebo vydanost:
Neměli bychom po lidech místo pouhého souhlasu s evangeliem chtít jejich vydanost? Když nám přichází tak málo skutečně nových lidí do církve, neodvažujeme se po nich ještě vyžadovat velkou míru oddanosti. Postačí souhlas. S evangeliem ale přece nemáme jen souhlasit, ale pro něj máme být ochotni i zemřít. Sk 2,44-45: Všichni, kteří uvěřili, byli pospolu a měli všechno společné. Prodávali svůj majetek a rozdělovali všem podle toho, jak kdo potřeboval.
Respekt a pochopení nebo konfrontace:
Církev je nastavena především k pochopení lidí a jejich těžkostem života. Je to místo, kde jsou lidé většinou „omaminkováváni“. Klíčová slova jsou péče, pomoc, podpora. Lidem se dostává maminčiné péče. Na cestě do Božího království jsme někde ztratili důrazy otce. Nejen respekt a pochopení, ale také konfrontace s vlastním hříchem, pohodlím apod. Sk 5,1-11: příběh o Ananiáši a Safiře (na lid padl strach před Hospodinem)
Boží dary nebo nároky:
V církvi rádi zdůrazňujeme, co pro nás Bůh udělal. Zní to také mnohem zbožněji, když zdůrazňujeme, co dělá Bůh. Vede nás to ale k jisté pasivitě. Vždyť vše je na Bohu, co dá, bude, co nedá, nebude. Kristovský styl života počítá i s nároky Ježíše na náš život. Ježíš má nároky na ty, pro něž je Pánem! Jeho výzva: následuj mě, zaznívá jasně! L 9,56 – 62: pochovat otce, rozloučit s rodinou, ohlížet se zpět
Na druhou stranu u Ježíše vidíme nenáročnost na lidi hledající, ztracené. V J 8 čteme o ženě, co byla přistižena při cizoložství. Jak Ježíš reaguje? Nejdříve se stává advokátem té ženy, zastane se jí a získá její srdce pro evangelium. Až pak jí řekne: nehřeš více! Pokud se oddělujeme od hříšného světa jako církev, pak tím někdy od sebe odháníme lidi! Nepřátelíme se s lidmi, co žijí na hromádce. Nejdeme na kafé s někým kdo kouří. Jejich hříchy jsou bariérou mezi námi a jimi! Nebo-li uvažujeme v módu: nejdříve posvěcení (začni se chovat tak, jak se líbí Bohu), potom spasení (pak tě Bůh přijme)? Ježíšovo jednání s lidmi bylo přesně opačné.
Antoine de Saint Exupéry napsal: Chcete-li postavit loď, nehledejte lidi, kteří nakoupí dřevo, připraví nástroje, rozdělí práci, a kteří budou vše organizovat. Raději lidi naučte, aby toužili po nekonečném širém oceánu! Naučme lidi toužit po Bohu. To se stane jen, když toužíme my sami! Neříkejme jim, co je důležité dělat: jít do kostela s námi, přestat žít na hromádce, protože je to hřích, začít vychovávat podle Božích principů, které jsou to a ono, číst duchovní knížky… Naučme je toužit po Ježíši Kristu!
Obrácení jako cíl nebo start:
Naším cílem je velmi často dojít s člověkem k obrácení k Bohu. Pak už ho necháváme, aby přežil díky nedělním bohoslužbám a občasným rozhovorům po bohoslužbě. Obrácení není cíl, ale je to start. Cílem Božího požehnání nejsem já sám! Obrácení jako cíl je v podstatě sebestředné. Gn 12,1-2 Požehnám tě… Staň se požehnáním! Mt 28,19: Jděte ke všem národům… Ježíšovým cílem nebylo, aby ho učedníci jen poznali, ale aby vyšli a skrze ně poznali i mnozí další.
Závěr
Církev, která se zabydlí a přestane vyhlížet nové obzory, která již nepřesouvá svůj tábor na nová místa, přestává být věrná svému povolání… Musíme držet na uzdě svou touhu po jistotě, přijmout to, co je riskantní, a neustále v životě improvizovat a experimentovat. (Hans Küng, Církev jako Boží lid)
2 věci se musí změnit, aby došlo ke změně:
- naše myšlení, duše a srdce
- struktura a procesy fungování sboru
- Jak se vám líbí přístupy „růstového“ anebo naopak „misijního“ hnutí? Napadá vás ještě jiné přístupy nebo kombinace?
- Co si myslíte o struktuře instituční a organické?
- Zdá se vám to pravdivé, že je třeba překročit „evangelizaci“ (zvěstovat 4 duchovní zákony, modlitba přijetí, hlavně lidem říct tu jednu kouzelnou větičku, evangelizační akce...) a popojít ještě dál do skutečného Kristovského stylu života (vtělení se do svého okolí, stavět na Duchovních darem, Ježíš ve všem, jít a ne zvát, vyjít na hladinu – do nejistot a nestability, vydanost )?
Petr Dvořáček