Betánský blog

Živoucí církev II. - Je nám dáno

V tomto článku budeme pokračovat dál v nalézání života, který nás učil Ježíš Kristus a který zcela přirozeně vede k vytváření živého společenství. Budeme se věnovat tématu "Živoucí církev" a tentokrát máme zaměřeno na dary Ducha svatého. Mimochodem zkuste objevit své duchovní dary a čtěte níže. A nebo se přijďte s námi o následných tématech pobavit osobně od 18:30 ve čtvrtky 16. a 30. října a 13. listopadu na Kamennou 1 (Brno).

1.     Duchovní dary a moc Ducha svatého jako základ služby:

Několik základních postřehů na rozehřátí:

• Co neseme tomuto světu? Morální hodnoty, zábavu, vyžití se ve spiritualitě ... ? Ne, Boží království, nemůžeme konkurovat sociálním nabídkám města, zábavným klubům, volnočasovým akcím města. Náš příspěvek do tohoto světa je jiný!
• Nezvěstujeme a nesloužíme pouze na základě lidské moudrosti a rétorické či jiné dovednosti. Základem naší služby je Duch a jeho moc (1K 2,4-5 Mé poselství a kázání nespočívalo v přesvědčivých a moudrých řečech, ale v prokázání Ducha a jeho moci,neboť jsem nechtěl, aby se vaše víra zakládala na lidské moudrosti, ale na Boží moci.; 1Te 1,5). To je třeba si připomínat, abychom nesklouzli do rutinérství, do spoléhání na naše schopnosti, dovednosti, finanční prostředky… Ač toho všeho je nám také zapotřebí a mnohdy právě to bude nástrojem Ducha svatého.
• Duchovní dary: Nikdy neskončily a jejich působení není vázáno výhradně na první církev, jak se někdy tvrdí. Ap. Pavel v 1K 1,6.7: Neboť svědectví o Kristu bylo mezi vámi potvrzeno, takže nejste pozadu v žádném daru milosti (charismatu) a čekáte, až se zjeví náš Pán JKR. Z Písma, z Ježíšových slov vidíme, že dary Ducha neustaly… ti kdo uvěří, budou provázet tato znamení... a jinde.

2.     Patero obdarování

Pokud chceme jít a přivádět nové lidi k Bohu, zakládat nové sbory a naplnit největší poslání, potřebujeme všech pět duchovních darů! Apoštoly, proroky, evangelisty, pastýře a učitele. Právě apoštolové, proroci, evangelisté nám ale jakoby zmizeli. Proč?

2.1. Apoštol

Apoštolské obdarování jsme velmi vytěsnili na okraj. Jsou to většinou lidé, kteří narušují rovnováhu sborového života, vše co je statické, je jimi překonáno. Vždyť také slovo apoštol znamená „poslaný“. Budují, plánují, připravují, mají vize, upevňují církev v nových situacích, věnují se vedoucím, dávají lidi dohromady pro společné dílo, nebojí se experimentů, … O sboru neuvažují jen tak, že má 85 členů, ale např. 85 000 lidí tohoto města, z nichž někteří ještě neznají Boha.  Jde je jen odstrčit a nedat jim důvěru a možnost chytit pluh. Vedení našich sborů je často tvořeno především učiteli a pastýři.

A.Hirsch popisuje apoštola takto: Jádrem úkolu apoštola je fyzické šíření křesťanství v podobě misijního úsilí a zakládání sborů a teologická integrace apoštolského učení do životů jednotlivých křesťanů i společenství, jejichž jsou členy. (Zapomenuté cesty, s. 171) Přidám odkaz Sk 2,42: Zůstávali v apoštolském učení a ve společenství,….

2.2. Prorok

O prorockém obdarování se raději v církvi mlčí, protože nevíme, co k tomu říct. Máme od otřesných zkušeností (Pán mi řekl, že budeš mou ženou; nemáš si brát ty léky, protože Hospodin je tvým lékařem) až po ty nepříjemné (možná, že je to Boží cesta pro tebe...). Proroci nebyli nikdy v oblibě a vždy byli biti klackem po hlavě (Matouš 5:11-12: Blaze vám, když vám budou zlořečit a pronásledovat vás a šířit o vás všelijaké zlé a lživé řeči kvůli mně. Radujte se a jásejte, protože vaše odplata v nebesích je veliká. Takto totiž pronásledovali proroky, kteří byli před vámi.). Proroci zjevují Boží slovo, pravdu a to je vždy pro nás jako z jiného světa - ze svatého a to nám lidem většinou nevoní. Abychom to snesli, potřebujeme pokoru, vydanost Bohu, a vlastní hluboký, funkční vnitřní vztah s Ježíšem Kristem. On v nás skrze Ducha svatého udělá prostor pro své slovo. Pak je nám to vůní libou. Týká se to jednotlivců i církve jako celku, ke kterým člověk s charismatem proroctví mluví. Proroci vzdělávají a budují Boží lid, protože mu sdělují Boží vůli. Jde jim o poslušnost, věrnost lidu na jedné straně a na druhé o vyvýšení a svatost Božího jména. Často poukazují na sociální nespravedlnost.

2.3. Evangelista

Evangelisté mají problém, protože nutí církev starat se o cizí lidi, nutí se nestarat jen o své problémy, kterých je přece tolik! Nutí církev starat se o lidi mimo církev. Někdy je tak trochu jejich advokátem a zastává se jich. Má pro ně srdce. Evangelisté přicházejí s novými podněty, jak dělat věci lépe z hlediska zasažení okolí evangeliem. Evangelista se nebojí vést lidi k Bohu a to velmi konkrétně, očekává od nich jejich reakci a k té jim také umí pomoci.

2.4. Pastýř a učitel

Pokud nás povedou jen pastýři a učitelé, máme dobře zaděláno na to, abychom sebe jako církev neuměli chápat jako společenství svědků o Ježíši Kristu. Budeme o tom sice z vyučování vědět, ale nebudeme to umět dělat. Nebudeme mít koho následovat, na kom to vidět, jak to vypadá v praxi… A právě to se možná děje v církvi západního světa.

Církev od svého začátku neměla být statickou organizací, ale společenstvím lidí, kteří jsou vysláni s evangeliem. Proto by církev měli vést také apoštolové, evangelisti, proroci 1K 14,24-25 (tato charismata jsou cítit po nových obzorech, směřují ven) a nejen učitelé a pastýři (tato charismata jsou cítit po vnitřním budování, domově, upevnění). Pastýři pomáhají k láskyplným vztahům uvnitř společenství, vede, sytí, chrání, přivádí k „pastvě“, doprovází a pomáhá druhým v duchovním růstu. Učitel přesně rozeznává, pojmenovává a předává Boží pravdu lidu. Miluje učení Božích pravd a uvádění jich do praxe.

Po té, co Konstantin zavedl křesťanství jako státní náboženství, byli všichni křesťany, bylo tedy třeba se jen o ně starat a vyučovat (pastýři a učitelé). Že je potřeba apoštolů a proroků nám ukazuje ap. Pavel v Ef 2,20-22:  Byli jste postaveni na základ apoštolů a proroků, kde je úhelným kamenem sám Kristus Ježíš. V něm se celá stavba spojuje a roste ve svatý chrám v Pánu. V něm se i vy společně budujete, abyste byli Božím příbytkem v Duchu.

2.5. Vzájemnost darů

Ef 4,7-11: jedna služba vytváří prostor pro druhou: Apoštol – prorok – evangelista – pastýř – učitel. Bez předchozí služebnosti ztrácí služba, o co by se opřela – kontext. Apoštol dává základy, má vizi, vytváří síť vztahů a je nositelem zdravého učení, prorok zjevuje lidem Boží pravdu o nich. Za nimi přichází evangelista a přináší evangelium s výzvou k obrácení. Po té pastýř pomáhá člověku poskládat všechny vztahy (k sobě, k bližním, k Bohu) a uspořádat život. Nakonec učitel vyučuje celou pravdu Písma. Pro to, když církev vedou pastýři a učitelé je to církev, kam nepřicházejí nijak často z Božího brusu noví lidé. A tak po stránce pastýřské a vyučování se zacyklujeme. Vyučujeme hlouběji a hlouběji, jen abychom oslovili již velmi znalého posluchače. Neznalé totiž nemáme, protože nedáváme vzrůst uvnitř církve apoštolům, prorokům a evangelistům.

Když sbor prostoupí úsilí vyjití ze sebe sama, začnou se dít úžasné věci. Bůh začíná přivádět lidi, kteří hledali cestu, jak vstoupit do jeho záměrů. Celé rodiny prostupuje vzrušení, protože si uvědomují, že mohou ovlivnit celé dějiny. Mládež nachází důvod, proč usilovat o víc než jen o to, aby lidé vydrželi a zůstali věrní, ale začíná vnímat vizi, která jim brání v zániku. http://www.ministries.everynation.org

3.     Co nám může pomoct na cestě k naplnění Božího poslání?

• Učit se přemýšlet vizionářsky, být iniciativní. Kde budu za rok? Kam se posuneme společně jako Betanie? Proč by se to mělo stát? Do kdy bychom měli toto či ono změnit? Jak to bude vypadat až ... (1K 9,26).
•  Experimentovat. Opustit zónu opatrnosti. Experiment je jeden ze základních pilířů nových objevů a tedy posunu vpřed. Buď objevíme něco, co nás posune na cestě k Bohu, nebo zjistíme, kudy cesta nevede. Je špatné jen stát a zakopat svou hřivnu Mt 25, 14-30. Toto bude souviset s atmosférou, kde můžeme dělat chyby, kde si můžeme dovolit trochu snít a zkoušet nové věci, tedy se svobodou. Je třeba společně vytvářet kulturu, kde lidé zkouší realizovat a aplikovat to, co slyší a čemu věří.
• Budovat  etos „množení se“ (Mt 28,19). Čínská církev měla např. heslo: Každý člověk je zakladatel sboru a každý sbor zakládá nové sbory. Cílem není jen „přičítání“, ale „násobení“. Tedy ne příchod několika nových lidí přes ty stejné lidi ve sboru nebo přes společnou aktivitu sboru (díky Bohu za to!), ale příchod nových lidí přes každého ve sboru a přes nové lidi další noví lidé. Tak dochází k efektu násobení, který se objevuje v Písmu (2Tim 2,2).
• Nalézat mezi sebou apoštoly, proroky a evangelisty. Dát jim prostor a podpořit je, tedy zmocnit je ke službě. Nabídnout pomoc v nalézání obdarování.
• Vytvářet prostor pro snění, hledání, modlení, propojení toho, co nám jako jednotlivcům Bůh klade na srdce. A tak společně nacházet praktické kroky naší služby. Vytvářet takové malé Jeruzalémské koncily, kde hledáme jaká je Boží vůle Sk 15.
• Skutečné každodenní chození s Bohem, prvotní láska, objevování a rozvíjení svých duchovních obdarování s podporou církve a jejich uplatnění v praxi. Nic nového.

Otázky k rozhovoru:

1. Co vás oslovilo z řečeného? (konkrétně) Proč?
2.  Jaké další otázky k tématu vás napadají?
3. Je v našem společenství obdarování apoštola, proroka, evangelisty? Je pro to prostor?
4. Máme kulturu „experimentování“ nebo „množení se“? V čem se projevuje? Pokud ne - jak to změnit?
5. Co by se mělo změnit v následujícím roce, abychom lépe naplňovali své poslání?
6. Chcete zjistit, jaké máte duchovní obdarování? Zkuste si udělat test duchovních darů.

Petr Dvořáček

« Novejší příspěvek | Starší příspěvek »