Betánský blog
Živoucí církev III. - Církev jako organismus
Předkládám další přemýšlení na téma živoucí církev. Jde o společné hledání, jak má církev dnes vypadat. Jak by církev žil dnes Ježíš Kristus? Jak být církví v dnešním světě, aby obživla slova Ježíše Krista, že žeň je mnohá a dělníků málo?1. Co tvoří církev?
- nedělní bohoslužby
- staršovstvo a vedoucí = struktura?
- aktivity = místo, kde předáváme, rozvíjíme, učíme se?
- klasická teologie mluví o znacích církve: kde se káže evangelium a vysluhují svátosti, příp. koná kázeň. Co kdybychom se k tomu vrátili – v nastavení našeho myšlení?
- Představa nově založené stanice: kdy to bude stanice? Až budou mít bohoslužby? Až spolu začnou pořádat klub pro děti? Kdy to bude společenství církve?
Marek 4,26-29: Dále řekl: „S Božím královstvím je to tak, jako když člověk zaseje semeno do země; ať spí či bdí, v noci i ve dne, semeno vzchází a roste, on ani neví jak. Země sama od sebe plodí nejprve stéblo, potom klas a nakonec zralé obilí v klasu. A když úroda dozraje, hospodář hned pošle srp, protože nastala žeň.“
Římanům 1:19-20: protože to, co lze o Bohu poznat, je jim zřejmé; Bůh jim to zjevil. Jeho věčnou moc a božství, ačkoli jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa jasně vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže jsou bez výmluvy.
2.1. Od instituce k hnutí
Opouští instituční formy a zaměřuje se na podstatu – nemáme mládež, co s tím uděláme? (ptáme se, jsme povolání ke službě mladým lidem – fungování oficiálního setkávání budeme řešit až jako poslední otázku). Struktura (principy) musí sloužit životu (lidem) a ne život strukturám (sobota je pro člověka ne člověk pro sobotu). Jinak začneme omezovat naši službu a moc evangelia.
Rozdíly mezi institucí a hnutím (podle H.R. Niebuhra):
- instituce: konzervativní / hnutí: progresivní
- instituce: pasivně se nechává ovlivnit / hnutí: ovlivňuje
- instituce: dívá se do minulosti / hnutí: dívá se do budoucnosti
- instituce: je opatrnická / hnutí: je ochotno riskovat
- instituce: střeží hranice / hnutí: překračuje hranice
- misie se mění ve strategie
- role se mění v úkoly
- týmy se stávají strukturou
- sítě se stávají organizací
Adaptabilita – neustále se měníme v návaznosti na prostředí (přesto to zůstáváte vy – evangelium se nemění), stále se učíme, promýšlíme, měníme,… Jsme v neustálé interakci s prostředím. Zůstávat v adaptivním módu, znamená neustálé provizorium. (L 9,58: Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil)
Dnešní odborníci a to z více oborů (např. z businessu) dosvědčují, že tím, že je doba tak rychlá (nové technologie = nové přístupy, návyky, potřeby lidí…), je potřeba vyšší úrovně pružnosti (ve firmách, v organizacích ale také v církvi). Příliš složitá a těžkopádná struktura v rychle se měnící době nemůže uspět! Někdo to popisuje termíny: „tekutá a pevná církev“ (schopnost pohybu!)
2.3. Skutečná autorita s nedirektivním způsobem vedení
Vedení nevede direktivním způsobem, ale mnohem více je jeho role v tom, uvolňovat tvůrčí síly, vytvářet pro ně prostředí a stimulovat je v lidech, které vede. Takové vedení je vidět i na práci Ducha svatého.
2.4. Propojenost
Organismy jsou hluboce propojené, což vidíme např. na nervovém systému v těle. Hluboké propojení rozdílných prvků v jeden symbiotický celek. Toto je vidět i v obrazech o církvi jako je tělo, jehož hlavou je sám Ježíš.
2.5. Informovanost
Volný tok informací v systému umožňuje růst, proměnu a nutnou reakci organismu. Informace a komunikace je v množství čehokoli vždy klíčové!
2.6. Ze spod
Růst zespoda vidíme na organismech: nejdříve jde o proteiny, pak buňky, orgány, organismy a nakonec společnost. Nevznikne organismus, který pak v sobě řídí buňky, aby fungoval. Celek totiž stojí na neviditelných buňkách – to ony jsou nejdůležitější v systému! Mt 20,28: Tak jako Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.
U vedení nemá jít o řetězec velení, ale o rámec pro rozhovor, přemýšlení a koordinování mezi těmi, kdo se navzájem považují jako sobě rovní. Moc i rozhodování může být přenášeno na nejnižší možnou úroveň. Na nejnižší možnou!
2.7. Míra chaosu, nejistoty či nestability
Úplná vyváženost zabíjí život. Všechna probuzení a nové duchovní proudy, se kterými přišel život – vždy byla plná nejrůznějších nebezpečí. Jakmile se stabilizovala a vytvořila si ochranou zónu, zamkla se do sebe, ztratila něco z energie, kterou měla. Přežití organismu závisí na jeho schopnosti kultivovat (nejen tolerovat) své vnitřní struktury ve vztahu ke změnám okolí. Tuto schopnost organismus ztrácí ve skleníkovém prostředí! (Rybičky v akváriu se brzy stanou neschopny žít v oceánu, odkud pocházejí. Zvykly si už na svůj pořádek, stravu, čistou vodu…). Ježíš říká: Jděte ke všem národům… Vyjděte ze svého zaběhlého světa, opusťte domov…
Důležitá je míra chaosu. Je třeba pěstovat správné napětí na pomezí našeho nutného pocitu bezpečí a vnějšího prostředí, které je cizí a přináší problémy a chaos. Znamená to nevyhýbat se problémům. Nevyhýbat se podstatným otázkám v církvi (např. proč nepřicházejí noví lidé, kteří by vedli další nové lidi?)
2.8. Vědomí smyslu
Organismy spravují vědomí smyslu – neustále dávají věcem smysl, propojují a spojují informace a uvádějí v jednotný tok smyslu. Každý dílek v mozaice musí neustále rozumět smyslu toho, co dělá, kde stojí. Když mluvil Ježíš s kýmkoli, vždy to danému člověku dávalo smysl, odhalovalo to smysluplně něco z jeho života – žena u studny…
2.9. Nastavení pro jednoduchost
Jednoduchost a nakažlivost. Celé mohutné a složité organismy jsou zakódované v DNA, jedné živé buňce! Virózu chytneme velmi jednoduše a složí nás do postele. Když ořežeme všechny naše teologické konstrukty, zůstane nám holé evangelium s naší vlastní zkušeností. To je to, co se dá jednoduše předávat a funguje to. Tomu by měli odpovídat i formy evangelizace. Akce, které jsou složité na přípravu, kdy zveme řečníky jako hosty, pronajímáme všechno možné atd… A pak se má všechno v našich hostech odehrát v jedné hodině. Ježíšovi učedníci jsou prostí rybáři, jeho evangelizace stojí na prostém oslovení lidí v jejich konkrétní životní situaci. V Číně na dotazy misionářů ze „západu“, zda mají teologické semináře, když církev tak rychle roste, odpovídají, že mají několikaleté studium teologie utrpení a víry.
2. 10. Reprodukce
Pro organismy je naprosto přirozené, že se reprodukují, rozmnožují. Jak říká Wikipedie, u organismů se projevují čtyři základní rysy: růst, stabilní existence, schopnost reagovat na vnější podněty a reprodukce. Vybavuje se mi u toho poměrně známý verš z 2 Tim 2,2: ... co jsi ode mne slyšel před mnoha svědky, svěř to věrným lidem, kteří budou schopni učit zase jiné. A pokud bychom to aplikovali na sbor, pak se mi vybavuje heslo čínské církve: Každý člověk je zakladatel sboru a každý sbor zakládá nové sbory. Organismus se rozmnožuje!
3. Změna nebo úpravy
Tradiční církve se snaží udržet si některé organické principy. Podobně jako když ponorku projektujete podle ryby. Problém je, že to ryba není! Je potřeba nedělat drobné změny, ale změnit paradigma (myšlenková východiska) církve.
Nejde jen o neustálé zvyšování efektivity, to má svůj strop, je třeba změnit paradigma. Nejde jen o optimalizaci dané organizace, ale pokud mluvíme o organismu, je třeba inovace. K tomu je třeba odpoutat se od dosavadních návodů a vyzkoušených věcí a vydat se na cestu experimentů, podívat se do neznáma a pomalu vykročit, učit se z chyb,…
Otázky:
- Jaké prvky instituce/hnutí vidíte v Betanii?
- Kdo, kde, kdy, jak je církev? Pokud je to tak, potom, co je důležité pro život církve?
Petr Dvořáček