Betánský blog
Jednota v různosti
Milí čtenáři, rád bych s vámi na začátku května otevřel další téma ze série Mantinely a to téma jednoty v různosti. Podobně jako jarní příroda, která je tolik bohatá ve své pestrosti barev a tvarů, jak můžeme vidět všude kolem sebe, a přesto se chová poměrně jednotně. Vše kvete, pučí a zelená se.V tomto úvodníku se vrátím ke svému kázání na toto téma a připomenu nám několik myšlenek. Není jednota jako jednota. Jednota může být vypůsobená zevnitř, ale také zvenčí. Z vlastního rozhodnutí nebo také z donucení či manipulace, když ztrácíte svobodu se vyjadřovat. Ze strachu, zastrašování či koupená tedy zištná, kdy nejde o jednotu, ale více o profit z jednoty. Biblicky viděno, církev je jednotná pro změnu identity jejích jednotlivých článků, kterými jsme my. 1K 12,13: Neboť my všichni, ať Židé či Řekové, ať otroci či svobodní byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo a všichni jsme byli napojeni týmž Duchem. Je to Duch Boží, který v nás přebývá, spojuje, volá Abba Otče a ve druhých mnohdy tolik jiných než jsme sami, nám ukazuje naše bližní, naše spolubratry a spolusestry v Ježíši Kristu.
- Jednota není možná, pokud se do společenství vkrade nepravda, pokrytectví a nepoctivost. Naopak možná je jen v Ježíši Kristu, který je pravda.
- Jednota není možná bez odpuštění a lásky. V Ko 3,13 čteme: Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy. Především však mějte lásku, která všechno spojuje k dokonalosti. Souvislost jednoty s láskou a odpuštěním je nesporná. Přičemž odpuštění není ani tak věc pocitů, jako vůle, rozhodnutí a následné vnitřní kázně. A láskou není myšleno obcházení a přehlížení zla.
- K jednotě vede vědomí vzájemné potřeby. Apoštol Pavel píše korintským: Ve skutečnosti však je mnoho údů, ale jedno tělo. Oko nemůže říci ruce: „Nepotřebuji tě!“ Ani hlava nemůže říci nohám: „Nepotřebuji vás!“ A právě ty údy těla, které se zdají méně významné, jsou nezbytné, a které pokládáme za méně čestné, těm prokazujeme zvláštní čest, a neslušné slušněji zahalujeme, jak to naše slušné údy nepotřebují. (1K 12,20nn). Pokud v nás poroste postoj, že druhé nepotřebujeme, umenší se schopnost udržet si jednotu. Nakolik nahlas či v srdci zazní o druhých: nepotřebuji vás, natolik se společenství církve začíná odklánět od svého poslání.
- Jednotu umrtvuje jakákoli forma ctižádostivosti, pýchy a ješitnosti. Nic nedělejte z hašteřivosti nebo touhy po prázdné slávě, ale pokora ať vás vede k tomu, že každý z vás bude druhého pokládat za lepšího, než je sám. (Fp 2,3n). Na druhou stranu jednotě velmi slouží pokora, pokládání druhého za přednějšího nebo mít na mysli, co slouží druhým nejen mě (Fp 2,6nn).
- Jednota v různosti má své hranice a těmi je například falešné evangelium Ga 1,8 nebo světské uvažování a praxe 2K6,14nn či lidský hřích bez ochoty k pokání 1K 5,2.
- Klíčová slova pro Jednotu v různosti jsou milosrdenství a spravedlnost nebo také „láska a pravdivost“, a pak „budování celku“ Všecko ať slouží společnému růstu... (1K 14,26).
Jsme k jednotě povoláni a máme o ni usilovat. Má to být jednota vyrůstající z vnitřního přesvědčení a naší proměny Duchem Božím. Tam, kde k jednotě nelze dojít (Sk 15,36), a to je zjevná prohra naší lidské slabosti v nejrůznějších podobách, je důležité pojmenovat důvody, abychom vůbec mohli pokračovat ve službě Božímu království. Třeba i každý svou cestou.
Petr Dvořáček