Betánský blog

Shrnutí kázání z 12. 1. 2025: Dary naslouchání

Blog cover image
„Pamatujte si, moji milovaní bratří: každý člověk ať je rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu; vždyť lidským hněvem spravedlnost Boží neprosadíš.“ Jakubův 1:19-20

Náš sborový verš přináší moudrost, napomenutí i požehnání. Moudrost v tom, co pravdivě popisuje o nás a našem hněvu. Napomenutí tam, kde uvidíme, že máme lidský hněv. A požehnání tam, kde se zařídíme podle Božího slova, které nám Jakub dává.

Moudře ukazuje, že jako lidé máme sklon k opačnému pořadí. Rychle mluvit, rychle se hněvat, pomalu naslouchat. Ale pořadí máme mít jiné. V případě naslouchání jde o slyšení s porozuměním, dokonce klidně i doptáním, kde mi jde o to pochopit druhého a jeho situaci. A až pak mluvit, a pokud potřeba, tak se hněvat. Ale u hněvu nejde o obyčejné bublání nebo podrážděnost, jde o ohnivý hněv. Hněv, který dělá scénu, je vidět. Takový, jaký čteme o Hospodinu (Ex 4:14; 32:10). A u takového hněvu obzvlášť je velice těžké, abychom ho udělali správně.

O tom mluví Jakub ve verši 1:20, kde řekne, že lidským hněvem spravedlnost Boží neprosadíš. Problém s naším hněvem je naše člověčina, náš hřích, který se míchá klidně i s dobrými motivy, které nás rozčílili.

A tak co s tím? Ve verši 1:21 dá Jakub odpověď, když řekne: odložte veškerou nečistotu a přemíru špatnosti a v tichosti přijměte zaseté slovo …tím slovem je evangelium, Boží slovo. Nejdříve musím mít v srdci jako člověk Krista skrze jeho evangelium. Poté potřebuji v tichosti přijmout a vstřebávat jeho slovo (denně, celý rok v Bibli) a s takto proměňovanou myslí a srdcem a správnými motivy (Vůči všem mějte na mysli jen dobré…Řím 12:17) jsem pak ready, abych šel…naslouchat! A slyšel v lásce a s milostí. A až pak, plný Ducha…mluvil, pokud třeba. A až pak...pokud nedojdu k závěru, že mám nechat tento hněv Hospodinu, zvážil velký hněv. A tato moudrost se pak přelévá do života minimálně ve 4 oblastech a přináší 4 dary, požehnání, když se žije (Jk 1:22-25).

Ve vztahu k nám samotným, kdy se můžeme hněvat na sebe pro naše selhání a být ve skutečnosti přísnější než Bůh, který nám odpustil. Naslouchejme Ježíši více než vnitřnímu soudci a katovi, hlavně my perfekcionisté, a přijměme z jeho ruky milost a odpuštění (J 21:15-19), to dává dar svobody.

Ve vztahu k rodině, církvi, práci. Jak důležité je dříve vyslechnout a mít milost pro druhé než si držet škatulky, do kterých nám druzí automaticky zapadnou…já vím, jak to myslela. Já vím, co on je zač…a je vymalováno. Ježíš, ale učí lásce, odpuštění, milosti. To začíná modlitbou a nasloucháním. To rozhojní naši lásku.

Ve vztahu ke společnosti se nám lehce může stát, že spíše slyšíme očima nebo slyšíme zprávy…a necháme si jimi naštvat. Ale už si neověříme, jestli je to pravda. Anebo to i může být pravda, ale třetí dar – pokoj – přichází z toho, že jdeme do Písma (a v tichosti přijměte zaseté slovo) a vidíme Boží moc a svrchovanost nad politiky, vládami, světem.

Ve vztahu k Bohu, který je v Písmu různý. A může se nám stát, že narazíme na místa, kde nás Bůh naštve. Třeba svou žárlivostí nebo soudy na Kenaanci. A opět, Jakub nás učí, abychom moudře naslouchali. Zjistili si kontext, doptali se těch, kdo mají dar vyučovat a dost možná zjistíme, že Bůh se sice hněvá, ale je stále svatý a dobrý…a to přinese čtvrtý dar, kterým je pevnější víra.

To vše jsou dary našeho verše pro tento rok. Bůh je milosrdný a moudrý, načerpejme pro něj i my a náš sbor pro tento rok.

Aleš Navrátil

« Novejší příspěvek | Seznam příspěvků | Starší příspěvek »