Betánský blog
Z temnoty světa do světla Božího království
Dnešní kázání na Matouše 5:17-32 bylo ostré, protože Ježíšova slova jsou ostrá.
Zároveň jsou ale položena na pilíři milosti, a to je jediný způsob, jak být schopen žít jeho slova a nezbláznit se. Protože kázání na hoře říká Ježíš od začátku učedníkům, a tedy těm, kteří přijali milost a odpuštění, a proto jsou schopni žít jinak. Podle Ježíšových slov. Ne proto, aby je Otec přijal, ale protože je Otec přijal. Protože vás Otec přijal. A naše poslušnost Ježíšovým slovům je snahou mu projevit lásku a vděčnost, ne si něco od něj zasloužit.
A Ježíš pravdivě ukazuje, že od nás proto žádá vyšší poslušnost, než jakou ukazovali farizeové. Díky jeho odpuštění, ospravedlnění a Duchu v nás, máme být schopni pracovat i s našimi nejvniternějšími motivy. Dovolte mi vám popsat obraz, který ukazuje, jak svět vidí témata jako nenávist, nevěru a rozvod, ale jak nás Ježíš vytahuje k Otci, který nás vede k jiným věcem skrze svoji Pravdu:
„Představte si hlubokou, temnou jámu v zemi. Tak hlubokou, že už tam ani nedosvítí sluneční světlo. Je tam hutné, temné šero.
A v té jámě sedí několik lidí. A dívají se jeden na druhého…a díky tomu, co vidí…si někteří z nich myslí, že nejsou až tak špatní lidé. (Jan 3:19-20)
Proč? Protože, někteří ve vzdáleném rohu, se sklání nad někým, koho právě zabili. A ti, co nikoho nezabili…se na ně dívají a říkají si…uf, ještě že jsem dobrý člověk. A sedí spokojeně v temné jámě. (Lk 18:9-17)
Když tu najednou, do jámy sestoupí světlo…a ozáří temné dno…
Ti, co v jámě vraždili, smilnili, opouštěli druhé, jsou vyděšení…ale ještě víc v šoku, jsou ti, co sedí uprostřed. Ti, co si zrovna říkali, že jsou dobří lidé…protože vidí, že jejich ruce, jsou pokryté lepkavou tmou a když si k ní přičichnou, tak ucítí zápach nenávisti, chtíče a zrady…(Iz 9:1)
A pak se stane něco zázračného…
Mnozí se snaží ukrýt před světlem, ale jeden z nich, který si ještě před chvíli vyděšeně prohlížel svoje ruce v novém světle…se otočí ke světlu…A vidí, že to není žádná lampa, baterka, není to ani slunce…je to zářící ruka Krista, která se natahuje do temnoty jámy a osvětluje vše kolem sebe. (2 Kor 4:6-7)
A onen člověk pak udělá tu nejodvážnější věc na světě, natáhne svou špinavou ruku a dotkne se ruky Boha. Všechna temnota z jeho ruky se přesune jako živá plíseň na zářící ruku Krista …a shoří…člověk je uchopen a ruka ho začíná vytahovat vzhůru (Jan 3:16)
Jak stoupá nahoru, vidí více a více, jak temno bylo dole, rychle se ale upamatuje proč stoupá a zahledí se nahoru. Ruka ho táhne dál až na okraj jámy a nepřestává. Člověk je tažen výš a výš…
Až stane na vrcholu hory.
Obklopený světlem, které vychází z Boží tváře před ním…stojí na hoře, s Kristem po boku a hledí na nebeského Otce v nepřístupném světle (1Tim 6:16)
A slyší láskyplný hlas…
Vítej mé dítě. Pojď, ukážu ti, jak se žije v mém království…(Mt 5:13-16.48).“
To je obraz Ježíšova záměru. Moje snaha ilustrovat, proč říká to, co nám říká. Proto jsem i dnešní kázání nazval: Z temnoty světa do světla Božího království. Na dně jámy jsou totiž představy světa, ale Boží slovo stále platí (Mt 5:17-18) a promlouvá k nám. A Ježíš jediný naplnil zákon a je schopný nás, jak vytáhnout, tak nám dát světlo pravdy (Mt 5:17-18). A proto máme být schopni žít pravdivě i uvnitř (Mt 5:20) a Otec nám jde vzorem (Mt 5:48). Dohledejte si prosím verše, ať vidíte, co je mi podkladem k ilustraci.
A teď se tedy můžeme zastavit krátce u našich tří oddílů. Bude to stručně, nejde o opis kázání, ale výtah pro skupinky:
Nenávist (Mt 5:21-26)
V jámě světa se tvrdí, že ten, kdo vraždí to přehnal s nenávistí. Ale Ježíšovo slovo nám osvětluje, že už motivy v našem srdci jsou stejně vážné. Hněv má ten problém, že i když je výjimečně spravedlivý, tak se do něj snadno přimíchá hřích. Nad to, spravedlivý hněv je rychlý a není vhodný k zavařování. Běžnější je, že se hněv zkazí.
Světlo Kristova slova do jámy vnáší pravdu o našich motivech. Někdy se hněváme ne, protože jde o Boží věci, ale čistě naše preference (viz studijní překlad, který přidá hněv bez příčiny). Děti skáčou na gauči, ale hněv, který projevíme je jakoby polili svatostánek limonádou. Cenná je zde otázka…Proč se tak hněvám? Na čem mi tak moc záleží? A vidí to Bůh stejně, se stejnou intenzitou?
Otec nám pak jde vzorem. Máme být dokonalí jako on. A u něj platí, že má všechny důvody, aby se hněval. A přesto je ochoten za nás dát Krista a usmířit nás se sebou. A proto by každé jeho dítě mělo být vždy ochotno hledat usmíření, pokud o to druhá strana stojí. Otec nás k tomu posílí. Vztahy uzdravené z hněvu a hořkosti, jsou k Boží slávě.
Cizoložství
V jámě světa se za špatné (většinou) bere nevěra. Ale už ne tak koukání na pornografii nebo červená knihovna, která vede k emocionální nevěře.
Světlo Kristova slova ale ukazuje, že už chtíč v srdci, který dělá z druhých objekty a touží po naplnění, je problém. Pro křesťany je to výzva k rozlišování. Opravdu mě ten seriál, film nebo kniha nesvádí? Nechávám Boha zkoumat moje srdce jeho slovem a Duchem? (Žd 4:12-13) Když Ježíš mluví o radikálním odseknutí, tak nemyslí doslovné amputace, ale odseknutí toho, co by nás pokoušelo. Proč?
Protože Otec nás očistil Kristovou krví. Vyzvedl nás k sobě, abychom se z něj radovali a chtíč oslepuje a duchovně i fyzicky mrzačí. Jsme koupeni ke svobodě a věrnosti. Věrnosti vůči němu i našim blízkým. Otec je ten, který snesl naši nevěru. Dost možná ne fyzickou, ale určitě duchovní, kdy modloslužba byla tím cizoložstvím. Kdy jsme vzali něco místo něho jako boha. Ale on stejně sestoupil a zemřel za nás, abychom poznali skutečného Boha a tyhle věci odsekli. On je dokonalý a jediný, kdo nás skutečně uspokojí.
Rozvod
Jáma světa relativizuje i manželský sňatek. Jde jen o papír. Nebo další lež, že je to především o tom, abychom byli šťastní, a pokud to neklape, tak si najdeme jiného hříšného člověka...to určitě bude dobré řešení.
A v tom je to dost podobné Ježíšově době. Někteří tehdy tvrdili, že je rozvod možný jen pro nevěru (protože to ruší jednotu těla), ale mnozí tvrdili, že stačí připálená večeře nebo podobný nesmysl.
Kristovo světlo se přiklání na nejostřejší hranu. Pokud zde není nevěra nebo podobně destruktivní důvod, pak mají oba usilovat o to být spolu. A Ježíš to neříká jen, aby kazil rozvody, ale aby ukázal svatost a důležitost manželství a ohavnost rozpadu takového svazku.
Vždyť náš Otec nás vykoupil jako svoji Nevěstu, i když jsme se s ním duchovně a prakticky rozvedli jako lidstvo. Stejně s námi uzavřel novou smlouvu v Kristově oběti a vzkříšení. Tak nás miluje, tak moc bojuje za trvalý vztah s námi. To neznamená, že to je snadné v těžkých manželstvích. Ale má nás to vést k závislosti na Kristu. Opírat se o něj a ne v první řadě o druhého (byť ideál je, aby to bylo možné). Vždy se máme spoléhat na Krista, že změní nás a ne čekat až změní druhého. Pak máme oporu projít krizemi věrně. Největší zabiják jsou ale mylná očekávání od vztahů. A to Bůh léčí svým slovem.
Propojení
Je tu jedna myšlenka, která platí jak pro manželství, ale i ostatní vztahy. A je k nalezení v těchto třech oddílech. Pokud totiž neřešíme náš hněv nebo se necháme dominovat hněvem bez Boží příčiny (naše zklamaná očekávání, lidské představy) …tak se lehce může stát, že to začne ničit naše manželství. A pokud nebudeme usilovat o usmíření a obnovu vztahů (k čemuž volá Ježíš), tak se nám lehce stane, že náš to vystaví pokušení nevěry a cizoložství (i kdyby jen vizuální nebo emocionální). A to je pak jen krok k počátku rozpadu vztahu a rozvodu. Na řešení hněvu velice záleží. A tahle pravda neplatí jen pro manželství, ale i pro přátelství, pro život v církvi, a dokonce i pro vztah s Bohem. Pokud nevyřešíme hněv na něj, který třeba může být jen kvůli našemu zklamání (na základě mylného očekávání něčeho, co Bůh neslíbil), tak nám hrozí duchovní cizoložství, že se začneme utíkat k něčemu nebo někomu jiného než k němu. A pak už jsme pár kroků od rozpadu našeho vztahu s Bohem.
Závěr
Ale Otec nás zachraňuje. Každý den přichází se svým slovem, pravdou pro naše očekávání, milostí a odpuštění a stojí u náš návrat. Stojí o náš boj s pokušením, hněvem. K tomu nás vykoupil. Abychom žili jako v jeho království, a ne podle světa.
Otázky
Která z těch tří oblastí, které jste četli v Mt 5:17-32 vám zabrnkala na srdce? Proč? Jděte s tím nějaký čas a položte si dobré otázky. Proč mě to podráždilo, usvědčilo? Vidím v tom Kristovo slovo? Vidím jeho ruku, co mě chce vytáhnout? Je mi Otec vzorem, zdrojem víry, naděje a lásky do dané oblasti?