Betánský blog
Zadáno pro dámy, 8. 12. 2012
Bylo mrazivé odpoledne, ve tmě už byly vidět jen zařící vánoční ozdoby a reflektory aut, když jsme se pomalu začaly scházet na večer zadaný jen pro nás. Pro dámy. Oblečené v krásných šatech, halenkách s ladně přehozenými šálkami, některé dokonce na podpatcích a s vyčesanými vlasy, jsme se tak opravdu cítily. Uvnitř nás přivítal nezaměnitelný hlas Edith Piaf a hořící svíčky na oknech či klidně plující po vodní hladině.
Po úvodních slovech a fejetonu Hanky Piknerové už jsme se pustily do pilné práce. Většina se chopila jehel a rouna, které se s podivem jen díky píchaní jehly proměnilo v krásné výtvory v podobě šperků, andělů a jiných skvostných věcí. Jiné z nás se zase chopily hrnců a koření a za pár chvil už se na stolech rozvoněly horké punče. Z milého povídání nás vždy vytrhlo pouze jemné ciknutí zvonečku, které naznačovalo, že je čas na další fejeton. Asi nejedné z nás se zaleskly oči třeba při čtení o zlaté lahvičce...
Když už ruce bolely a chtěly jsme se také podívat jedna druhé do očí (což při práci s jehlou příliš nešlo), přesunuly jsme se k prostřenému stolu, který nabízel nejedno kulinářské překvapení. Quiche, sýrové profiterolky s dvěma různými dipy, tradiční francouzský hruškový koláč, kávové muffiny či máslový kynutý koláč, to vše doplněné krabičkami s vánočním cukrovím.
Večer příjemně plynul, a že je čas jít domů nám připomnělo až pípnutí mobilů. To když děti začaly doma pomalu postrádat mámino pohlazení.
A tak jsme sfoukly svíčky, uklidily ze stolů a slíbily si, že se sejdem zase a nejspíš dříve než o příštích Vánocích.
Markéta Popovičová, foto Peťa Hašková